Hora         Ládví

Zelený vrcholek mezi Kobylisy a Ďáblicemi má jakoby na šešulce čepičku. Říkalo se jí rozhledna. Už v minulých dobách vznikl název Ladví z Hledví ( hleděti a věděti). A přitom je to jeden z mála bodů měřičské sítě, určující nadmořskou výšku nad Středozemním mořem v Terstu. Z tohoto bodu je pak odvozena ostatní zeměměřičská sít v celé mapovací oblasti. Síť těchto základních bodů má svůj původ ve 13.století na tak zvaných portulánových mapách. Je to v době,kdy byl objeven kompas.

Poprvé na Voglově mapě středních Čech z roku 1712 se objevuje jako pomocný mapovací bod vrch Ladví mezi obcemi Dablicz, Profík (pravděpodobně Prosek) a Charateruby (pravděpodobně Chabry). Na mapě jsou označeny oba vrcholky, jak dnešní věže, tak současné hvězdárny. V Müllerově mapě Čech  z roku 1720 je již Ladví zakresleno, ale jako bezlesnatý kopec mezi obcemi Czimitz, Bohnitz, Kobylis a Stržižkov. Mapa má měřítko l : 132.000. Všechna ostatní měření pak navazují na měřičský bod Ladví, kam bylo přeneseno i měření nadmořské výšky s kótou 359 m nad Středozem­ním mořem.

 

 

 

 

Podíváme se nyní na geologické složení, na to, proč vrch Ladví a s ním i Čimický vrch vystoupily tak z krajinného reliéfu - tváře krajiny. Nejde pouze o zmíněné dva vrchy, ale i rozsedlinu mezi nimi.  Ladví 359 m nad mořem je spojeno tak zvanou lavicí s Čimickým vrchem s kótou 333 m n.m. Oba kopce jsou vytvořeny algonkickým buližníkem, kdežto sedlo a Chaberská pláň jsou tvořeny štěrkopískovými nánosy třetihorního předchůdce naší Vltavy. Třetihory jsou období vývoje naší země a to od našeho věku vzdálené 3-5 minut (geologických). Každá geologická minuta představuje asi 50 milionů let. Naše nynější Vltava měla své koryto v sedle dne­šní vozovny Kobylisy asi před 150 – 250 miliony let. člověk-lidoop - se objevuje asi před 1,8 vteřiny, to je asi 1 a půl milionu let. Tato mladší pliocenní Zdibská terasa leží 120 - 140 metrů nad hladinou dnešní řeky. Když se uvolnila severní hráz moře u Děčína, našla si i dnešní Vltava pohodlnější cestu západně od Čimického vrchu.  

 

 

V tehdejší době si však řeka prorazila cestu mezi Čimickým vrchem a Ladvím a zanechala několik desítek metrů silný štěrkopískový nános, na němž stojí dnešní vozovna a z druhé strany bývalá pískovna. Od Chaber až po Krušnohoří se rozlévalo severní jezero.

Vlastní skalní masiv Ladví, tak jak jej můžeme vidět obnažený v dneš­ním lomu, tvoří tmavošedý buližník. V těchto buližnících se podařilo Rodičovi nalézt mikroskopické skořápky mřížovců a tak potvrdil názor, že buližníky vznikly nahromaděním bilionů křemičitých skořápek moř­ských prvoků. Dnešní vědecké metody rozborů struktury tento objev potvrdily.

 

Směrem k hvězdárně vytvořily buližníky mohutné čočky v okolních šedých algonkických břidlicích, které během nesčetných tisíciletí vytvořily v krajinném reliéfu svou odolností ostré hřbety a tak zva­né suky. Na konci hřebenu najdeme několik zakulacených buližníkových balvanů. Jsou to pravděpodobně zbytky příbojové činnosti křídového moře, nad které zpočátku vyčnívalo Ladví jako ostrov. U jezírka jsou nad buližníky místy zachovány světlé písčito-hlinité zvětraliny, které jsou asi posledním zdejším  zachovalým zbytkem původních kří­dových sedimentů. Ve splavených hlínách svahových ve spraších  nalez­neme drobné ulity plže Pupilla moscorum. Spraše leží na závětrné straně hřbetů a proto z této polohy při jižním svahu můžeme usuzovat, že větry vanuly od severu od míst zalednění. Kromě toho je ve spraši mnoho zaoblených úlomků černého buližníku, které jsou nápadně ohlazeny činností stepních větrů plistocenních.To je období ve vývoji země asi před 750 miliony lety.

A všechny tyto zbytky minulosti, zkamenělé vteřiny vývoje naší země, jsou na dosah ruky - na našem Ďáblic­kém Ladví.  Až půjdete na skalky a stráně Ladevských kamenných hře­benů, vzpomeňte si, že stojíte uprostřed přírodního muzea, kde pří­roda nashromáždila exponáty stamilionů let.

(Kettner:Paleontologie; Příroda-Pour Connaitre, Ljubljana 1979)

PhDr Miloslav Wimmer

kronikář obce